Trénink s Lenkou a Bounty na ICF World Championship 2024 Bardo
Lenka Žáčková z Canicross Beskydy nám prozradí jak probíhala příprava jejího týmu na ICF World Championship 2024 v Itálii, kde nechyběly náročné tréninky a řekne, jak si samotný závod užily.
Když jsem se dozvěděla, že jsme se nominovaly s mojí fenečkou Belgického ovčáka Bounty do Itálie, už jsem zhruba věděla podle videí a popisku, jak trať bude vypadat. Věděla jsem, že se na to obě budeme muset pořádně připravit. Závod se konal v Italských Alpách v lyžařském středisku Bardonecchii a tím pádem bylo jasné, že trať nebude žádná nuda, ba naopak.
Naši účast jsem konzultovala s naší trenérkou canicrossu Bárou Kabátovou a Bounty fyzio Bárou Matuškovou z Aura animals. Probraly jsme, jestli na takovou akci vůbec máme, a tak začala naše skoro 4měsíční příprava.
Léto nám naštěstí přálo a hodně jsme chodily plavat. Od fyzio měla Bounty naordinované zpevňující cviky na předek kvůli seběhům. Dělaly jsme kavalety, skokové řady rovně i na kruhu, abychom co nejvíc zaktivovaly její přední nohy. Ona je naštěstí od přírody samá šlacha a sval, takže jsme to braly hlavně prevenčně.
Bounty jela podle plánu, který se nám osvědčil už na jaře. První měsíc v podstatě jenom plavání a fyzio cviky, pak se začal dělat objem u kola a postupně se začínalo tahat. Vzhledem k tomu, že první část trati byla sjezdovka následována dlouhým seběhem, musela se natrénovat síla i rychlost. Naše tréninky byly často na 3 etapy, kdy 1. a 3. etapa byla v tahu na full brzdách, což mělo imitovat kopec a 2. etapa byla tempově volně u kola. Tréninky byly opravdu pestré a nikdy ne stejné. Samozřejmě, že důležitý byl i odpočinek na nabrání další síly, takže jednou týdně měla totální day off.
Tímto holkám ještě jednou děkuji. Báře Kabátové, která mi pomáhá s tréninky v podstatě od té doby, co jsme začaly běhat, je Bounty vždycky skvěle připravená na sezónu. A Báře Matuškové, se kterou jsme řešily pohybový aparát a cviky na balančních pomůckách a byly jsme v podstatě pořád na příjmu.
Co se týče mě, tak moje běžecká trenérka Petra Pastorová byla vyloženě nadšená, že může v mých trénincích přitvrdit 😃. Kopečky byly v podstatě na pořadu dne. Nee dělám si srandu, ale byly dost často. Horší pro mě byly seběhy, ale nakonec se to zvládlo. Tréninky byly sice náročné, ale zároveň pestré a fakt mě bavily. Jediné, co nemám ráda je běhání za tmy, ale to je můj každoroční boj.
Na místo konání závodu jsme přijely ve středu kolem poledne, což nám umožňovalo si pořádně odpočinout po dlouhé cestě a ve čtvrtek jsme si šly projít trať. Dva dny intenzivně pršelo a bohužel to bylo na trati znát. Trať byla hodně náročná, ale s tím jsme počítaly, nicméně byla bohužel i hodně bahnitá. První kilometr byl do sjezdovky a na závěr byl hodně bahnitý, esíčkový seběh. Chtěla jsem si pak trasu vyklusat sama, ať vím co a jak a musím říct, že v tom klusu nebyla trasa tak špatná jako v kroku. V pátek naštěstí svítilo sluníčko a v sobotu byla trasa o poznání lepší, než předchozí dny.
Startovalo se v sobotu a v neděli stejná trať. Ta měla plus mínus 4 km s převýšením 130 m a jak jsem již psala, první kilometr byl do sjezdovky.
V sobotu nám to vůbec, ale vůbec nesedlo. Sjezdovka mi přišla nekonečná a vzala dech i síly do následujícího seběhu. Několikrát jsem musela i zastavit, ať popadnu dech, ale naštěstí jsme to nějak doběhly. Nebudu ale popírat, že jsem z našeho výkonu byla dost smutná, protože jsem věděla, že máme natrénováno navíc. Bohužel nejsme roboti.
V neděli jsme si naštěstí spravily chuť a běžely, jak jsme spolu zvyklé. V podstatě jsme celou trať procválaly. Měla jsem z toho strašnou radost a naštěstí jsme si spravily chuť.
V sobotu to stačilo na 34. místo a v neděli se zlepšením o skoro minutu a půl jsme braly místo 26. A celkové 29. místo ze 62 závodnic v naší kategorii do 39 let.
V Itálii se mi hodně líbila rozmanitost plemen co startovala, viděli jsme tam třeba pudla, labradora, zlaťáka, kamarádka startovala s fletem a je úžasné vidět na takových závodech netahací plemena, jak dokáží konkurovat ESPčkám.
Závody bereme jako další cennou zkušenost, ale bezpochyby to byla a bude naše nejtěžší trať jakou jsme kdy běžely a myslím, že i nejtěžší, jakou kdy budeme běžet.