Rozhovor s vítězem závodu Kouřimský kopeček Tomášem Řezáčem
Ahoj Tome, děkujeme, že jsi souhlasil udělat s námi krátký rozhovor o vašem vítezství a celkově o závodě Kouřimský kopeček.
Na začátek bych se chtěla zeptat, jak dlouho se canicrossu věnuješ? Představil bys nám i své pejsky, se kterými běháš? Jsou v něčem odlišní?
Letošní sezóna je pro nás čtvrtá závodní a jsem šťastný, že jsme ty předešlé mohli odběhat kompletně bez nějakých výpadků a zranění. Celkem máme 2 psy (Bena – 5 let, a Rebecu – 2 roky) a oba jsou border kolie. Na závodech se už celkem poctivě střídají, i když na delších (např. etapových) běhám spíš s Benem, který se mi zdá, že je s každou přibývající etapou silnější, a Rebecu zase rád beru na shortové tratě, protože je to taková „tryskomyška“ s neuvěřitelnou akcelerací, ale je maličká a samozřejmě nemá tolik síly, takže si víc užije právě kratší tratě. Odlišní jsou v tom, že zatímco Rebeca je 100% zaměřená na práci a o nic jiného se nezajímá, Ben má své „mouchy“ a i v závodě s ním musím pracovat (manipulace, motivování, intonace hlasu…), aby neztrácel např. při předbíhání pozornost, ale celkově si to s oběma užívám stejně.
Proč jsi na účast v závodě zvolil právě Bena? Je to náhodné rozhodnutí, nebo je za tím něco víc?
Zamýšleli jsme to tak dopředu, protože Rebeca běžela předešlé dva závody (nejdříve GR8 Trails v Liberci, a pak GR8 Trails v Hradci), takže jsme i chtěli, aby si odpočinula. Bena jsme pak chtěli otestovat před MČR border kolií, které bude letos netradičně už v březnu. Navíc jsme si právě i vzhledem k charakteru dvoukolového závodu říkali, že by tenhle formát mohl Benovi sedět víc než Rebece. To se nakonec i potvrdilo. :)
Závod Kouřimský kopeček se pořádá již třetím rokem, je to vaše první účast na tomto závodě? Jak se Ti závod líbil z hlediska organizace, tratě, cen?
V předešlých dvou letech jsme byli ve stejném termínu na závodech Touškov VTahu, kde se nám taky moc líbilo, ale letos jsme chtěli zkusit právě Kouřimský kopeček, protože ho spousta lidí z canicrossové komunity i třeba díky skvělé atmosféře doporučovala. A měli pravdu. Prostředí nádherné a organizace super. Nejdřív to člověku třeba přijde zvláštní, ale jako výhodu nakonec vnímám i minutové intervaly mezi startujícími. Na trati tak nedocházelo k většímu shlukování lidí, takže se dalo v pohodě předbíhat i si více kontrolovat náročnější pasáže trati, které tady určitě jsou (prudší seběhy, tento rok navíc extrémně bahnité).
Co jsem tak slyšel, pro spoustu lidí to takhle bylo příjemnější a osobně bych se nebál delší intervaly zařazovat i na jiných závodech. Hlavní cenu (pytel mraženého masa) jsme věnovali kamarádce canicrossařce, ale ostatní ceny nám samozřejmě udělaly radost – vzhledem k výši startovného, které je zde opravdu velmi nízké, jsme byli z hodnotných cen opravdu překvapení.
Co bys vzkázal těm, kteří svou účast na závodě v příštím roce zvažují? Je potřeba nějak speciálně natrénovat? Je závod vhodný pro začátečníka? A co velikost a síla psa, budou hrát nějakou roli při absolvování trati?
Rozhodně bych závod doporučil, ale dal bych si pozor na některá specifika, která tenhle závod má, protože trasa je to členitá, technická a souvislou rovinu zde v podstatě nenajdete. Na trati jsou dva poměrně náročné seběhy, a pokud se sejde počasí jako letos a usilovně před závodem prší, tak kombinace bahna, prudkého klesání a občasných kamenů vytváří koktejl plný nástrah, který může i zkušeného závodníka potrápit.
Obecně je dobré si před závodem trasu projít, ale tady bych to doporučil dvojnásob. Na vybraných místech můžete určitě více ztratit než získat, takže bych to běžel i víc hlavou a v náročnějších pasážích raději zpomalil. Nepodcenil bych ani volbu obutí, protože právě na letošní bahnitý ročník jsem zvolil největší špunty a jsem si jistý, že mě ušetřily nějakého toho pádu, kterých jinak bylo na trati poměrně dost.
Větší pozor by si pak měli dát zejména páníčci těch psů, kteří v sebězích nehodlají zpomalovat :), i díky tomu, že mám střední psy, tak si můžeme dovolit sbíhat kopce relativně naplno, ale u velkých plemen bez záklopky bych se asi opravdu bál. Vedle těchto seběhů je trasa ale opravdu krásná, takže každý, kdo se tomu přizpůsobí, si závod užije.
Prozradil bys nám, jaké máte plány a ambice na letošní sezónu?
Je to možná trochu klišé, ale plány zůstávají stále stejné. Zůstat zdraví a být po celý rok aktivní, což znamená odjet veliké množství závodů (s každým chlupáčem cca 10 za rok, když do toho započítáme jednotlivé etapy v etapácích), a zažít tak co nejvíce canicrossové zábavy. Pomyslným vrcholem pro nás zůstává MČR border kolií a MČR bez rozlišení plemen, i když do každého závodu vstupujeme se stejným úsilím a nadšením. Rádi bychom proháněli i zkušené canicrossaře s ohaři a ukázali, že i se středními psy se dá běhat rychle.
Chtěl bys na závěr něco vzkázat našim čtenářům, kteří sdílí stejnou vášeň pro sporty s pejsky?
Já myslím, že si moc dobře uvědomují, jaké mají se svými parťáky štěstí. Spíš bych jim jen popřál, ať jsou zdraví a mají možnost aktivně strávit co nejvíce společného času, protože to je za mě čistá radost. A je jedno, jestli to bude na závodní trati nebo jen na procházce za barákem. Stojí za to všechen čas světa.
Autor fotografie: Ondřej Vízner